Huna Kalani IV.
Nadešla chvíle, kdy jsme se měli naposledy setkat s Terezkou a Hunou. Konečně jsem pochopila, v čem tkví rozdíl mezi jednotlivými výklady Huny. Huna KALANI jde při řešení problémů daleko hlouběji, pomoc je rychlejší a trvalejší.
Pomocí rodinných map a symbolu KANAKA jsme se tentokrát přenesli daleko do minulosti. Vrátili jsme se zpět po jednotlivých generacích rodiny až k jejím kořenům a hledali jsme zapomenuté předky. Na praktických příkladech jsme si ověřili, jakou důležitou roli mají v našem životě děti, které se nemohly narodit, nebo které zemřely v útlém věku. I ony mají totiž své místo v rodině a v případě, že se o nich nemluví, nebo se na ně dokonce úplně zapomnělo, mohou mít vliv i na několik následujících generací. Totéž platí i pro dospělé členy rodiny, kteří za svého života ztratili pouto se svým rodem, nebo z různých jiných příčin zemřeli zapomenuti. V některých případech mohou tito zapomenutí předkové způsobit trauma (havajsky ELE ELE EKE), které se potom táhne jako nit několika generacemi. Tyto vztahy je potřeba najít a vyčistit. V průběhu meditací jsme některé z těchto našich předků našli a pomocí rituálu KALA jsme vztahy vyčistili. Ve složitějších případech pomohla vztahy upravit Terezka.
Znovu jsme si nakreslili rodinné mapy a prošli několika meditacemi, abychom se přesvědčili, že nic nepřekáží tomu, abychom pokračovali k cíli naší cesty – za havajskými anděly. Terezka zdůraznila, že na tuto cestu se mohou vydat jenom lidé, kteří jsou dostatečně „uzemněni“. Jsou to ti, kteří mají uzdravené vztahy, mají práci, nebo se věnují jiným činnostem a projektům. Potom nám připomněla, že přání, které chceme andělům přednést, musí být konkrétní a jasné. Jinak andělé naše přání nepochopí a splní nám ho po svém.
Pak jsme přistoupili k závěrečné meditaci. Za pomocí delfínů, duhy a symbolu KUMULIPO jsme doputovali až do říše AWAIKU – havajských andělů. Měli jsme možnost podívat se zpět na život lidí na zemi. Viděla jsem nemoci, tíhu, starost, ale i spoustu zbytečných sporů a malicherností, kterými si lidé sami otravují život. A tady bylo tak krásně, lehko, čisto a jasno. Tak krásně, že jsem si musela připomenout, proč jsem tady. Vyslovila jsem své přání a nastal čas se vrátit s ostatními zpět. Opět po symbolu KUMULIPO a za pomocí delfínů jsme se zase vrátili na své místo. Navštívila jsem říši havajských andělů – AWAIKU a oni mi od této chvíle mohou pomáhat.
Skončila poslední meditace a přišlo loučení, tentokrát poslední. Poslední? Slíbili jsme si, že i když přednášky o Huně již skončily, sejdeme se příští rok. A možná, kdo ví, třeba se někdy sejdeme i na Havaji.
Wai